Syndrom vyhoření a jeho příčiny
Otázka příčin rozvinutí syndromu vyhoření je neméně složitá jako jeho projevy. Obecně se dá hovořit o vnitřních a vnějších příčinách.
1.) Vnitřní příčiny:
Nereálné představy a vize o práci- Přehnaný optimismus či nadšení při nástupu do práce
- Nadprůměrné pracovní nasazení (až na pokraj možností), workoholismus
- Přehnaný požadavek na vlastní dokonalost, neschopnost vyrovnat se s vlastními chybami
- Perfekcionalismus, pedantství, lpění na vlastních představách
- Přecitlivělost, vztahovačnost
- Naivní pohled na možnosti okolí (kolegů, vedení)
- Přílišná kritičnost, snížená schopnost odpouštět
2.) Vnější příčiny:
- Ignorace osobních potřeb (mnohdy i základních)
- Nepochopení okolí, závist kolegů, podezíravost, podkopávání autority
- Nedostatek prostředků či času k realizaci cílů
- Opuštěnost v plnění úkolů (ostatní si jedou na svém písečku), nesoudržnost kolektivu, rozdílnost představ a názorů
Špatná organizace práce, chaotické rozdělování úkolů- Stále se opakující činnost, výkon nepopulárních prací
- Neustálé řešení kupících se problémů
- Nutnost naplňování potřeb druhých na úkor svých
- Nízké ohodnocení (finanční i jiné), nedocenění schopností dotyčného
- Arogance vedení (despotismus), manipulace, příp. vydírání
- Neustálé přidávání práce (tzv. teror příležitosti)
- Změny v kolektivu či vedení, změny pracovní náplně bez souhlasu dotyčného
Mezi další vlivy okolí by se daly započítat i změny v osobním životě, např. rodinná tragédie, úmrtí blízké osoby, osamění, zvýšené nároky na mimopracovní povinnosti, finanční a rodinné problémy apod.
I jiné vnitřní vlivy mohou mít dopad na emocionální stabilitu jedince (přechod, jiný stav, nemoc).
Shrneme-li to, víc jsou ohroženi lidé schopní, pracovití, ochotní, kteří nastupují do práce s velkým nadšením, představami a cíli. Věří nejen ve své hodnoty, ale i v hodnoty druhých, jež je budou schopni nejen pochopit, pomoci jim, ale také je spravedlivě ohodnotit a za jejich pracovní výkon a nasazení finančně odměnit. K tomu je nutno dodat, že je to ideální představa, leč ve většině případů nereálná.
Čím je propastnější rozdíl mezi vlastní představou a realitou, tím jsou důsledky syndromu vyhoření horší.
Diskuse (12 komentářů)
Leona,
(19. 07. 2012 06:10)
Reagovat
To je tak, když si myslí člověk, který nastupuje po škole do práce, že spasí svět a že vše bude dělat lépe a podle toho, jak se má. Ostatní už jsou v zaběhlém stereotypu a tyhle "aktivisty" nevítají, takže jim někdy házejí klacky pod nohy a dotyčný si uvědomí, že nemá cenu dělat svou práci podle představ...:(
Ivana,
(02. 11. 2012 07:56)
Reagovat
Tak ono je to i proto, že se člověk na škole pořádně nedoví, co ho čeká v praxi. Naučí se něco podle učebnic a představuje si, že to tak skutečně bude fungovat. To si myslím, že se týká třeba učitelství. Pak se člověk zklame a vyhoří.
Lucka,
(14. 02. 2013 07:42)
Reagovat
To školství je dobrý příklad. Žáci jsou čím dál drzejší a někdy je problém je vůbec něco naučit a do toho ještě nízký plat učitelů. Není divu, že vyhoří. Měli by se speciálně pro učitele dělat kurzy psychohygieny, nebo něco takového. Docela nechápu, proč se platí učitelům tak málo, když všichni uznáváme vzdělání jako zásadní hodnotu a předpoklad.
Andrea,
(13. 03. 2013 11:10)
Reagovat
Tak ono se v souvislosti se syndromem vyhoření hodně mluví o školství, ale jak to tak sleduju kolem sebe, tak to je problém skoro ve všech sférách. Lidé berou malé mzdy, musí podávat velké výkony, a když se jim to nelíbí? Na jejich místo čeká minimálně deset dalších.
Pavel,
(28. 03. 2013 07:42)
Reagovat
Pryč jsou doby, kdy jsem šel ze školy z ideály, co všechno budu dělat a jak. Teď jsem rád, že mám práci a o nějaký rozvoj kariéry mi nejde. Trochu smutný, ale mohlo by být hůř.
Luky,
(17. 04. 2013 06:56)
Reagovat
Studium by se mělo celkově více prolínat s praxí, aby člověk neměl zbytečně idealistická očekávání. Na druhou stranu nejde o jedinou příčinu vyhoření. Dnes je to na mnohých pracovních míst bídné, ale člověk se snaží udržet práci zuby nehty.
Vendy,
(15. 05. 2013 05:23)
Reagovat
Jasně, dnes více než kdy jindy platí, že lepší je mít špatnou práci než žádnou. A pak z toho lidi nemají mít nervy na pochodu.
Aleja,
(14. 06. 2013 13:37)
Reagovat
Začínám také trpět syndromem vyhoření. Je až k nevíře, jak se z oblíbené práce může stát téměř nenáviděná "jen" tím, že se změní lidi v podniku. Vždy jsem byla se svou prací spojená a teď? Nebaví mě to tam a ani mimo práci se nedokážu rozptýlit. Všechno mi přijde tak bezútěšný...
Kamila,
(09. 07. 2014 10:54)
Reagovat
Ze syndromu vyhoření se už nějakou dobu vzpamatovávám. Celkově je to lepší, ale mám pocit, že ve mě stále ještě přetrvává taková ta nálada bezmoci a smutku. Nevím, jak se toho zbavit. Bojím se, aby to nebylo trvalého rázu a neměla jsem už pořád nějaké psychické potíže.
Radka,
(01. 05. 2015 17:12)
Reagovat
A řešila jste to s psychologem? Snažte se hodně odpočívat, mít koníčky a snad to zase bude dobré. Je jasné, že člověk se ze syndromu nemůže vyléčit hned, ale kdyby to trvalo delší dobu, nebo se to zhoršovalo, tak radši odborníka vyhledejte.
HANAKONTILOVA,
(19. 09. 2016 13:26)
Reagovat
Dobry den prosim o radu co Vam pomohlo troch zmirnit syndrom vyhoreni diky Hanka
serena,
(30. 04. 2017 22:20)
Reagovat
mila lucko,to prý je to
poslání,ale já taky živím s manželem 2 děti-na vysoké a střední škole s internátem.mam 19-20 tisíc čistého po 23 letech po vysoké škole-musím tolerovat nálady a povahy nejen 22 dětí ve třídě, ale musím chápat i rodiče...mám se tedy naklonovat? nezbývááá,než syndrom...